Online:
cbspike - 20.01.2023 v 20:30:21 - newOda na gamepiss.
Nedavno jsem dohral Omori a pořád na to myslím. Nechapu, že se tahle hra z roku 2020 nestal miláčkem pissalků. Má k tomu všechny předpoklady. Dlouhatánský vývoj, vzhled a gameplay odkazující na JRPG píčoviny, indie divnost, ulítlý datum vydání 25/12/2020 a vynikající příběh. Mě k tomu teď přilákala zmínka o tom, že prodali milion kusů vedoucí k řečem o nedoceněné genialitě a o hraní rozhodla kontrast mezi naivní grafikou a hororovými částmi hry. Těšil jsem se na nadpřirozený bubáky a dostal naprosto odporný, uvěřitelný lidský trauma. Fascinující.
Takže tu máme rozjuchané dobrodružství ve světě dětských fantasií, kde questíte ve vesmíru, na mořském dně, nebo v podzemí. Bojujete s králíkama, kytkama, disketama a v partě dětí hledáte kamaráda, který někam zmizel. Pořád si řikáte, jaký jste přátelé, co jste prožili a jak je fajn, že se znáte. Do toho jen občas problikne něco děsivýho. Přízrak, temnota, něco. Třeba je divný, že kamarádi mají jako zbraň plyšáka, míč, ale vaše postava se ohání kuchyňským nožem. Ten kontrast lehkovážného skotačení a něčeho pod tim je fakt plíživej a postupně se do vás pěkně zasekává. A sem tam se objevíte v bílé místnosti, která dává tušit, že jde o výplod mysli, která se vyrovnává s nějákým traumatem. A že to je pořádný trauma! Hra to mistrně dávkuje, pomalu odhalujete a když do sebe všechno zapadne, dává to smysl. A pak to do sebe zapadne ještě jednou a duše se vám rozletí na milion kousků. Není to lehký popsat, ale dopad je opravdu drtivý díky skovostné kombinaci všech aspektů hry.
Hra se odehrává ve třech dnech. Po určité době se probudíte v realném světě. Tam zjistíte, že jste obyčejný kluk, kterýmu se něco stalo. Za tři dny se stěhujete z města, které se obtiskuje do světa fantasie. Potkáváte kamarády, které znáte ze světa ve svý hlavě, ale tady jsou skuteční. A ukazuje se, že už kamarádi moc nejste. Něco se stalo. Nevíte co. I v realnem světě jsou děsivé části, kdy vaše mysl pořád přežvejkává to, co vás takhle zlomilo. Po čase zjistíte, že vám umřela sestra. Spáchala sebevraždu. Vidíte, na koho to mělo jaký dopad. Ok, to dává smysl. Hlavní postavy je vám líto. Obzvlášť, když vám pořád ukazuje, že sestra byla důležitou částí celý party. Jasně teď chápete, proč má hlavní postava v hlavě takovou bramboračku, ale pak vám hra dá ten poslední úder
Jj, spoiler na spoiler
Tu sestru jste zabili vy. Nejste žádnej psychopat, blázen, úchyl. Hádka, nešťastná náhoda. A jeden z vašich kamarádů byl u toho. Nemohl tomu uvěřit. Tak jste to narafičili jako sebevraždu. A od té doby vás to ničilo oba. Drtilo, nutilo uzavírat se do světa fantasie. A já si připadal jak na horský draze. Všechno mi dávalo smysl, hlavní postavy mi bylo líto. Ale teď?! Ten kokot jí zabil, já ho litoval a ten zmrd mi tohle tajil?! Do piči, takhle mě posrat. I když ho hra nesoudí. Ukazuje, že ho to zžírá a ničí, ale já běsnil. Hra má tři hlavní konce. Nejsou to tlačítka z Mass Effectu, tak přesně nevíte, co se stane. Já měl konec, kdy řeknete pravdu. Nevíte, co se následuje pak, jak zareagují ostatní, hlavní katarze je konec tý lži a možnost se stím vyrovnat. Hra jasně implikuje, že další možnost je i sebevražda hlavní postavy. Ale neloadnu jsem, nevydal se jí hledat, nechal jsem hlavní postavě tuhle úlevu.
Fakt unikátní a naprosto nečekaný zážitek a nebejt gamepassu, tak nevim, jestli bych se do hry tak bezstarostně hned pustil.
#dikystryckugamepisse
