Lykantrop - 06.04.2023 v 15:40:42 -
new* editováno 06.04.2023 v 15:55:09
Přeloženo z maďarštiny do češtiny, což není nic proti Santinovi, ale i u nás v práci už i 25 yo často nerozumí:
Předem upozorňuji, že následující řádky jsou dojmy člověka, kterého už nelze považovat za aktivního hráče, který nikdy nehrál originál (i když si ho koupil asi třikrát) ani žádný jiný RE, protože se mu nelíbí japonské zkurvené debilní zasrané píčoviny, které nikoho nezajímají.
rozbalit ↓
Resi 4 mám někde vzadu v hlavě jako jednu z "těch" her, které jsou považovány za něco, co by měl hrát každý, kdo má k tomuto oboru nějaký vztah. Bohužel v době vydání jsme byli chudí, takže i když jsme měli doma GC, Resident se nikdy neudělal. Později jsem si ho koupil na Wii, PC i Switch, vždy s tím, že tentokrát si ho určitě zahraju, stejně jako spoustu dalších her, protože jsem idiot a i když už nemám moc času ani chuti hry hrát, stejně si o nich čtu a kupuju je.
Remake jsem měl také na seznamu přání pro Xbox, plánoval jsem si ho někdy koupit ve slevě a zapomenout na něj. Jinak Xbox jako platforma je čiré zlo, protože lidi, kteří se rádi vracejí v myšlenkách do minulosti, neustále kupují nějaké blbosti ve slevách napříč čtyřmi generacemi. :D Ale okolnosti chtěly, aby děti na chvíli odjely ke tchýni a já musel zůstat zavřený doma jen kvůli vydání, takže jsem to vzal jako znamení a koupil day 1.
Moje první dojmy byly asi takové, že to vypadá pěkně, ale hrát to je katastrofa, protože po těch letech se západními akčními hrami musíte hrát aktivně a neustále se tlačit dopředu, jinak vám dojdou náboje pod neustálým spawnem nepřátel. Takže jsem samozřejmě v úvodu málem rozbil ovladač ve vesnici, zjistil, že je to naprostá blbost, a balil krabici, abych vykoupil CoD 27. Ale právě tady se projevila nejsilnější stránka hry - schopnost skloubit atmosféru s tempem a přístupem. Tak jsem jí dal další šanci, zapomněl na naučené principy a začal se řídit pocity, které ve mně hra vyvolávala (kromě nekonečného kurevského vzteku!). Najednou to do sebe všechno zapadlo a bylo mi jasné, co mám dělat, i když jsem nevěděl, jak to ukončit. Nutno dodat, že reaktivní bránění není univerzální vzorec a v různých částech hry musíte měnit postup, který nezávisí na účelových sekvencích, ale na inteligentním designu jako celku, který vás nutí hrát podle toho, jak máte postavenou zbraň, jak se pohybujete, co máte v inventáři, a dokonce i podle toho, jakou kořist jste sebrali. Úrovně jsou až na jednu výjimku lineární, ale na druhý pohled člověk objeví hromadu prvků, které jednotlivé lokace mění v organické celky, v nichž má obrovské množství možností, nepočítaje nepovinný, ale užitečný backtracking. Famózní design doplňují hádanky, které jsou v zásadě poměrně jednoduché, ale neurazí hráčovu inteligenci a v neposlední řadě i skvělý prostorový zvuk, který pomáhá v rychlé orientaci. Je tu pár věcí, které přiznávají rok vzniku originálu, ale rozhodně to není nic, co by vás neustále bilo do očí.
Jak jsem psal výše - hra skvěle zní, skvěle vypadá a po technické stránce jsem nezaznamenal žádné problémy (edge na Series X), až na jednu brutální chybu ve vykreslování, kterou vyřešil restart.
Příběh je stupidní, postavy se chovají jako neschopní idioti a celé je to nasáklé hektolitry patosu. Nejsem schopen rozeznat, co je autorská licence, pro kterou nemám pochopení, protože opravdu nesnáším japonské hry, které tohle dělají běžně, a co je opravdu jen šlendrián. Na druhou stranu musím uznat, že samotné jádro na mě fungovalo a u titulní písničky mi bylo líto, že končí. Apropo, soundtrack si sám o sobě zaslouží obrovskou pochvalu. Skvěle doplňuje atmosféru, nikdy nepřeválcuje, je prostě nádherný. Zmíněnou titulní píseň jsem si pustil ještě několikrát. Pokud náhodou hledáte autora v naději, že objevíte nový klenot, nenechte se odradit. Jeho tvorba nestojí za nic. :D Oceňuji také hromadu popkulturních odkazů.
Systém suboil je takový, jaký si ho uděláte. Dovedu si představit, že pro člověka, který to bude tlačit silou, to bude čiré utrpení, protože bezmyšlenkovitě vysypat celý tank směrem k nepříteli je problém, pokud se nebavíme o nejnižší obtížnosti. Na druhou stranu, pokud nejste úplný blbec, existuje prakticky nekonečné množství možností, jak se s tou silou vypořádat, a stejně jako u hádanek se budete cítit moudře ze všech těch zabití prostředí a komb. :D. To samé se nedá říct o bossech. Jednoho z nich bych se nebál označit za opravdu kurevsky frustrujícího, i když to bylo způsobeno spíše mou stavbou zbraně a věkem. Pak je tu hromada mechanik, které když vidíte na papíře, tak z nich padají mdloby, ale v reálu překvapivě perfektně zapadají do konceptu. Crafting, vylepšování zbraní, inventář na mřížce dlaždic, poklady, dokonce i nepovinné výzvy jsou občas zábavné.
Celkově vzato - podle mého názoru je to něco jedinečného. RE4 ukazuje, jak by měla každá dobrá hra vypadat dnes, a zároveň dokáže nabídnout exkurzi do dob dávno minulých. Já osobně jsem měl po dlouhé, předlouhé době pocit, když se těšíš na večer, až si k tomu zase sedneš. Běžte a šukej... kupujte! A tamto taky ;)