Online:
much0J - 08.01.2025 v 17:50:01 - new* editováno 09.01.2025 v 13:24:05
GHOST OF TSUSHIMA
Jako poctivý recenzent si dovoluji podat absolutní rozsudek po zplatinování. Ano, tak moc mě to bavilo. Podobně, jako GoW Ragnarok, na kterej jsem sice nadával, ale platinu v něm mám taky. Tady si zanadávám míň, ale přesto ... Je to dobrý. Je to dobrý snad ve všem, snad jen, kdyby to nebyl tak masivní openworld. Neberte to ve zlým, ne že bych hře nepřál mohutnost, ale myslím, že hra nejlépe funguje v těsně designových sekcích - hře by prospěla užší narace, víc soustředěná. Mise mají proměnlivé náplně, málokdy děláte to samé (rozumě, děláte stále to samé, jen v rámci jiného kontextu). Krajina je krásná a rozmanitá, ale života je poskromnu a po cestě potkáte jen málo věcí, jenž by vybočovali ze zajetého standartu, většina lokací a míst je, eventuálně, označeno na mapě. Není to RDR2, který Vám sype dynamický děje po celou dobu hry v několikanásobný míře a variacích, aby jste stejně po stovkách hodin nezažili všechno. Mapa je velká, ale i malá zároveň, Sucker Punch si dobře hraje s vertikalitou, která pomáhá mapě dodat hloubku, ale obecně jsem se po mapě pohyboval spíše za pomocí nohou a ne koně, na kterého hra nedává až takový důraz, dokaď nejedete na DLC ostrov, pak začne kůň sloužit i jinému účelu, než jen k přepravě Sakaiovi prdele. Jak jsem ale již zmínil, mapa je rozmanitá a opravdu krásná, od pláží s vyplavenými vraky (a velrybami), až po zasněžené vrcholky jednoho z Tsušimských masívů. A všechno mezi tím - bambusové háje, luka a pole, kaňony, lesy různých typů, stezky, vesnice, města, kláštery. Obecně, výlet na japonský ostrov je krásný zážitek.
Musím určitě pochválit dobývání campů a základen, je tam několik druhů, od naprosto pidi po obrovské hrady, každý s unikátním layoutem a díky tomu i rozdílnou flow. Baví také lezení po horách, kam vás ženou svatyně. Ty patří mezi ty lepší "puzzle", v každém případě Vás pokaždé čeká nějaká zajímavá skákací pasáž. Sem tam potkáte obligátní partu nepřátel, sem tam seberete rostlinku, nic o čem byste psali domů mámě. O čem ale budete psát domů je určitě monumentální příběh hlavní postavy, Jina Sakaie, který jen šťastnou náhodou přežije masakr samurajů Khotun-khánovou hordou mongolských hrdlořezů (když to berete ze strany Japonců, historie samozřejmě není černobílá a Mongolové se zasloužili o mnoho dobrého, mimojiné stabilizací Číny) na pláži v Komodě. Samotný příběh se rozkládá ve třech aktech, kdy každý akt má vlastní část ostrova, na kterém se odehrává. Kolem hlavní postavy se vyskytují vcelku zapamatovatelné vedlejší postavy, jakým je např. prodejce saké Kenji, nevrlí lukostřelec sensei Yašikawa či poslední přeživší klanu Adači, paní Masako. Jejich příběhy jsou plné smutku, zrady, pomstychtivosti, záště a hlavně triviálností, jenž přesahují dobu a historii. Bohužel, málokterý příběh skončí dobře, většinou vás čeká zvrat do ještě většího průseru, což bylo asi jediné negativum, jenž bych vznesl na vedlejší úkoly - valná většina z nich nedopadne dobře a po nějaké chvíli jsem z toho začal mít lehce depku, protože bylo jedno jak dobře se mi v misi dařilo, vždycky to skončilo špatně.
Gameplay, tj. adventurní části, bojové části a freeroam funguje jak má, souboje jsou spravedlivé a dobře reagují na hráčovy inputy, vše ladně reaguje a nedochází k zasekávání nebo kostrbatosti pohybu v terénu. Jin si v průběhu hry odemyká různé postoje a skilly, hru jsem hrál na Nejtěžší obtížnost a musím říct, že kdybych nepoužíval celý arsenál a všechny postoje, v pozdějších fázich hry bych měl opravdu problém - což jsem měl, ani ke konci hry jsem souboji neprocházel hladce, a to i přes to, že mi s každým soubojem rostlo sebevědomí. Byl jsem rád, na každou výzvu jsem se těšil a stále bylo více a více možností, jak se s protivníky vypořádat. Souboják sice není tak plynulej, jako třeba v Sekiro, ale o to líp pak chutná vítězství - hlavně pokud se Vám povede nějaké pěkné kombo, či likvidace celé tlupy nájezdníků dvěma, třemi přesnými útoky. Je pravda, že některé ze skillů jsem používal pramálo, ale zase bez některých jsem se necítil ve své kůži, asi záleží hodně na vašem stylu boje. Hra vám naprosto bez problémů dovolí lokace dělat zcela stealth, nebo naopak nakráčet hlavní branou a prosekat se až k náčelníkovi. Můj systém byl tak někde mezi, co nejvíce nepřátel jsem likvidoval stealth, a když jsem byl znenadání odhalen, posekal jsem kdo se hejbal. I tady je hra velmi benevolentní, je jen hrstka misí, jenž musíte dělat předepsaným způsobem, většinou vám hra důvěřuje a nechává vás si poradit samotné. A to je super.
Rád bych ještě zmínil vedlejší aktivity, DLC a endgame. Na Tsušimě a ostrovech kolem ní je stále co dělat, vás ale v roli samuraje-rónina čekají tématicky laděné aktivity - sekání bambusu, modlení, skládání haiku, koupele a v rámci DLC i lukostřelecké výzvy. Většina z těchto aktivit pomáhají hlavní postavě zlepšovat její vlastnosti, či vás případně ohodnotí nějakým kusem zbroje či skinem na katanu. Aktivity neurazí, jsou krátké a jednoduché, ale ne otravné. Jejich potenciál (a vlastně i takové malé okénko do budoucnosti) posunulo DLC, které přidalo pár variací již existujících aktivit a přidalo některé zcela nové. Obecně, DLC si lépe hraje s designem lokací, včetně přírody, nabízí dynamičtější bossfighty (bossové nyní mění postoje či zbraně) a rozšiřuje roli koně. Kluci se poučili z feedbacku a jejich první krůčky v openworld rubačce jsou jistější a jistější, Ghost of Yotei bude určitě skvělej.
8/10 … Na openworld skvělý, ale k dokonalosti tomu chybí takovej ten šmrnc navíc, trošku mi to přípomíná první Assassins Creed, který dospěl do dokonalosti až ve druhém díle. Tady to chce ještě trošku přidat, abych si z toho sedl na prdel, ale kluci ze Sucker Punch k tomu mají nakročeno, tak snad …
