targumures - 26.04.2024 v 15:11:11
Tak jsem dohrál
Zeldu Tears of the Kingdom. Jo, trvalo to. Ještě aby ne, když to byla asi nejdelší single player hra, kterou jsem hrál. To množství obsahu je neuvěřitelné a asi po 80-90 hodinách bych tam ještě dokázal strávit další desítky a neustále nalézat nové místa a dobrodružství, ale chci se posunout k dalším hrám.
A co říci k této? Breath of the Wild byla pro mne nejlepší hra, která kdy vyšla. Hravé, nápadité ponoření do fantasy království Hyrule, kde se hráč necítil jako pouhý protagonista ve hře, ale jako součást něčeho většího ve skutečném světě. Fyzika, chemie, malé detaily jako šišky padající ze stromů nebo jablko, co se může opéct nad ohněm. Vše na sebe reagovalo, svět byl obrovský a interaktivní. A Tears of Kingdom všechny aspekty posunulo ještě o kus dál.
Hlavně se mi líbí, jak tvůrci reagují na "nedostatky" předchozího díla. Málo různorodé dungeony? Tak tady je každý jiný, každý má nějaký nový prvek, nějaké nové nebezpečí. Malá variace nepřátel? No, tak tady máte létající zrůdy, roboty, červy nebo zombie. Fetch úkoly? Jsou tu taky, ale krom toho tu jsou doslova hodinová vedlejší dobrodružství s tuctem zajímavých vedlejších postav. A takhle bych mohl pokračovat dále.
Co se také změnilo je trošku atmosféra. Jelikož se hra odehrává na první pohled ve stejném světě, průzkum a nebezpečí trošku ustoupilo do pozadí. Již od počátku se zde hráč cítí silnější a svobodnější. Pohyb je jednoduší a rychlejší. Už je to méně survivor a více sandbox. Ale aby dojem z průzkumu zůstal zachován, hráč se může rozhodnout prozkoumat nahoře nebo dole. Desítky jeskyní, malých dungeonů nebo svět v nebesích. A aby se neřeklo, jsou i místa na povrchu pozměněna a autoři pracují s kontrasty. Hra hráče zavádí do lokací, kde v předchozím díle trávil času méně a tam, kde bylo předtím největší nebezpečí, jsou teď naopak bezpečné základny. A ostatně i samotná prodleva mezi díly umožňuje prozkoumávat svět nanovo jen s matnými vzpomínkami. Svět se také posunul kupředu, zabydlel a zútulnil, a je radost vracet se na stará místa a vidět, co se kde změnilo a přihodilo.
Z nových schopností určitě dominuje možnost stavět všemožné konstrukce a vozidla. Hra mě neustále překvapovala, co vše nabízí k tvorbě a kreativní duše zde nalezne svůj ráj. Obyčejné vozíky, auta, tanky, letadla nebo třeba bojové drony... jediném omezením je zde fantazie (a dostupné materiály.)
K ostatním věcem, nemám ani co dodat. Souboják je jednoduchý, ale zábavný. V průběhu hry se pak objeví několik schopností, které ho pořádně okoření. Technická stránka se občas zasekne, ale většinu času poskytuje nádherné výhledy do okolí, překrásné efekty a rozmazané textury kryje hravá stylizace.
Jediným malým zklamáním je příběh. Není špatný, ale nenabízí nic moc emotivního a hraje to zcela bezpečně podle staré šablony.
Naštěstí je to však hra, kde příběh hraje pouze vedlejší roli. V té hlavní je zde totiž hráč a svět. Svět, do kterého je radost unikat a objevovat jeho zákoutí. Tahle hra je všechno, proč hrajeme hry a ještě mnohem více.